Příběh Sochorského mlýna

Josef Sochor (nar. 1888 – 1968) zakoupil vodní mlýn s jednolistovou pilou v Horní Líšnici v roce 1926 po předchozím působení na válcovém mlýně na Vysočině. Do Horní Líšnice se přistěhoval se ženou a třemi dětmi. Do období první dekády pobytu Sochorů na mlýně lze datovat i zahájení chovu včel na okolních stanovištích.

Mlýn přebírá syn Josef Sochor (nar. 1919 – 2008) po vyučení na mlynáře na nedalekém vodním mlýně v obci Bohutín.

Sochorský mlýn byl vybaven technologií válcové mlecí stolice jihočeské firmy UNION České Budějovice. Vodní kolo bylo poháněno horní vodou a podle dobových záznamů dosahoval výkon technologie 3,9 HP. 

Od roku 1948 bylo mletí kontrolováno a omezeno na 2 dny v týdnu (pondělí, středa). Po nařízeném odstavení mlýna a zaplombování mlýna i pily v roce 1950, pozbyla technologie mlýna na významu. Roku 1955 bylo zrušeno vodní kolo, místo kterého do roku 1959 sloužila alespoň k výrobě elektřiny vodní turbína.  Elektrifikace mlýna díky vodnímu pohonu však o celou dekádu předběhla elektrifikaci okolní obce. 

Se zavedením elektřiny do obce v pokračujícím období socialismu a bez vyhlídky na budoucí uplatnění mlýna se majitelé rozhodli v roce 1968 původní mlýnské technologie vybourat. Budovu poté přestavěli do obytné podoby, která se zachovala dodnes.

V současnosti je náš mlýn bez funkční technologie pouze s dochovanými fragmenty původního technologického vybavení. Dochovala se však původní pila (katr), která je od zrušení mlýna poháněna elektromotorem. Nadále však probíhá chov včel v rodinné včelnici. 

Prostory mlýna v současnosti nejsou veřejnosti přístupné, přestože se uvažuje o budoucím částečném zpřístupnění. 

Zpět do obchodu