Josef Sochor (nar. 1888 – 1968) zakoupil vodní mlýn s jednolistovou pilou v Horní Líšnici v roce 1924 po předchozím působení na válcovém mlýně na Vysočině. Do Horní Líšnice se přistěhoval se třemi dětmi a ženou. Do období první dekády pobytu Sochorů na mlýně lze datovat i zahájení chovu včel na okolních stanovištích.
Mlýn přebírá nejmladší syn Josef Sochor (nar. 1919 – 2008) po vyučení na mlynáře na nedalekém vodním mlýně v obci Bohutín.
Sochorský mlýn byl vybaven technologií válcové mlecí stolice jihočeské firmy UNION České Budějovice. Vodní kolo bylo poháněno horní vodou a podle dobových záznamů dosahoval výkon technologie 3,9 HP.
Po nařízeném odstavení mlýna a zaplombování mlýna i pily v roce 1953??, technologie pozbyla na desítky let na významu. Do roku 1958 však místo vodního kola sloužila alespoň vodní turbína k výrobě elektřiny. Elektrifikace mlýna tak o celou dekádu předběhla elektrifikaci okolní obce.
Se zavedením elektřiny do obce v pokračujícím období socialismu a bez vyhlídky na budoucí uplatnění mlýna se majitelé rozhodli v roce 1968 původní mlýnské technologie vybourat. Budovu poté přestavěli do obytné podoby, která se zachovala dodnes.
V současnosti je náš mlýn bez funkční technologie pouze s dochovanými fragmenty původního technologického vybavení. Dochovala se však původní pila (katr), která je od zrušení mlýna poháněna elektromotorem. Nadále však probíhá chov včel v rodinné včelnici.
Prostory mlýna v současnosti nejsou veřejnosti přístupné, přestože se uvažuje o budoucím částečném zpřístupnění.